Založit webové stránky nebo eShop

Čs. legionáři

Po rozkliknutí obrázků (známek) se dostanete do jednotlivých sekcí, kde naleznete bližší informace
o uniformách výstroji a výzbroji čs. legionářů. Na této stránce (níže) si můžete přečíst něco o stručné
historii vzniku a působení čs. dobrovolnických vojsk v zahraničí za první světové války.

Francouzští legionáři                 Italští legionáři                        Ruští legionáři    

        

 


 

Stručná historie vzniku a působení čs. legií

Příští rok si budeme připomínat 100. výročí založení čs. legií v Rusku. Proto bychom si měli vyložit,
kdo vlastně čs. legionáři byli a jaký měla a má jejich existence význam.

Českoslovenští legionáři přispěli velkou měrou k vytvoření samostatného Československa. Musíme si uvědomit, že bojovali za stát, který v té době ještě formálně neexistoval. To s sebou neslo další rizika (v případě dopadení jim hrozilo obvinění z vlastizrady nebo dezerce a následná poprava). I přes tato rizika do čs. legií vstoupilo přes 90.000 dobrovolníků, kteří prokázali, že snahy o vymanění českých zemí z rakouského područí nebyly jen ojedinělou snahou několika politiků. Mezi hlavní tvůrce a propagátory myšlenky vytvoření samostatného Česka (Československa) patřili Tomáš Garrigue Masaryk, Milan Rastislav Štefánik a Edvard Beneš. Tito muži by jen stěží dosáhli svého společného cíle, kdyby své úsilí nemohli opřít o bojové a morální zásluhy čs. legionářů.

Nedlouho po vypuknutí první světové války (28. července 1914) se z iniciativy českých krajanů, kteří pobývali na územích Dohody, začalo jednat o vytvoření čs. dobrovolnických vojsk. Ve Francii se jako nejreálnější možnost jevil vstup do Cizinecké legie. Dne 31. srpna 1914 došlo k vytvoření „Roty Nazdar“, která formálně spadala právě pod Cizineckou legii a vstoupili do ní čs. dobrovolníci z Francie a Velké Británie.

Českoslovenští dobrovolníci se hlásili také do armády srbské, se kterou prodělali boje na balkánské frontě, a většina se jich po zhroucení fronty v roce 1915 dostala do Ruska či Francie. V USA se též našli dobrovolníci, kteří se buď dostali na západní frontu do Evropy (v rámci francouzských legií), nebo se přihlásili k výcviku do americké armády.

Další nemalý počet dobrovolníků se nacházel v Itálii. Italové však nechtěli povolit vznik cizí armády na svém území. Teprve během roku 1917 a zejména po drtivé porážce Italů u Caporetta a následném zhroucení Sočské fronty došlo k povolení zřizování čs. jednotek a později celé československé divize.

V carském Rusku žily desetitisíce Čechů, kteří byli potomky kolonistů a dávno se stali ruskými poddanými. Česká inteligence se sdružovala ve velkých městech (Kyjevě, Sankt-Petěrburgu, Moskvě, Varšavě…), kde měly své filiálky významné české továrny a jejich vedoucí posty zastávali právě Češi. Množství Čechů působilo též v ruském školství. Ti všichni s sebou přinesli sokolské a vlastenecké tradice (pěstování kultury těla i ducha). Kromě Sokola sehrál významnou sdružující úlohu také sborník (později týdeník) Čechoslovan, vydávaný v Kyjevě (dříve časopis Russkij Čech).

Po jednáních s ruskou vládou a úspěšné audienci moskevských Čechů u ruského cara Mikuláše II. se začali do čs. vojska hlásit první dobrovolníci. V srpnu 1914 oficiálně vzniká „Česká družina“, jejíž příslušníci v den sv. Václava, 28. září (dle juliánského kalendáře; 11. října dle gregoriánského kalendáře), slavnostně přísahali v Kyjevě na Sofijském náměstí a zároveň obdrželi svatováclavský prapor. Do České družiny se dostali zejména zástupci české inteligence (Češi, kteří ještě nebyli ruskými poddanými), neboť potomci českých přistěhovalců měli se vstupem do družiny jisté těžkosti. Jakožto ruští poddaní totiž museli rukovat do ruské carské armády.

Do čela České družiny se zpočátku dostali ruští velitelé (pplk. Lotocký, pplk. Sozentovič). Její členové se u ruské společnosti těšili oblibě, protože většina z tzv. starodružiníků měla základní nebo vyšší vojenské vzdělání a na rozdíl od carských vojáků oplývala vysokou disciplínou a morálkou.

Uniformy, výzbroj a výstroj České družiny vycházely z uniforem ruské carské armády. Stejnokroje doznaly pouze opatření českými insigniemi (červenobílá stuha přes carskou kokardu na čepici, označení na náramenících a další). Mezi základní výzbroj patřily pušky Mosin vz.1891 a Mosin vz.1891/1910.

Do bojů na východní frontě se Česká družina poprvé zapojila 14. listopadu 1914 u Tarnova. Dokonalá znalost němčiny a rakouské vojenské doktríny (většina z nich prodělala základní vojenskou službu v C. a k. armádě Rakouska-Uherska) předurčila starodružiníky k činnosti vyzvědačů. Proto došlo k jejich praktickému rozptýlení mezi útvary kyjevského vojenského okruhu, kde se vyznamenali zejména v rozvědčické činnosti.

Další neméně důležitou úlohou, které se čs. legionáři v Rusku zhostili, byla činnost údernická. Úderníci patřili mezi elitní část armády a mezi jejich hlavní úkoly patřilo rychlým výpadem ochromit a prorazit nepřátelskou linii a připravit tak půdu pro zbylou část útočících jednotek. Čs. úderníci tvořili menší jednotky a část jich patřila mezi tzv. Kornilovce, teprve v roce 1918 vznikl samostatný úderný prapor čs. legií v Rusku.

Kvůli značným ztrátám se muselo přistoupit k náboru nových členů do České družiny. Potenciál českých krajanů v Rusku se zdál již vyčerpán, avšak Čechoslováků v ruském zajetí houfně přibývalo. Hlavní počet čs. dobrovolníků se tedy k legiím dostal ze zajetí. Novým členům České družiny se říkalo „novodružiníci“ a problémy neprovázely jen jejich nábor, ale i jejich následné vystrojení a vyzbrojení. Proto částečně využívali svou původní rakousko-uherskou výstroj anebo dostávali starší uniformy z dob rusko-japonské války.

V době, kdy carské Rusko zmítaly nepokoje a nezadržitelně se blížil jeho pád, došlo k přetvoření České družiny na 1. čs. střeleckou divizi, která přijala čestný název „Husitská“. Pod tuto divizi spadaly první čtyři čs. střelecké pluky, které rovněž přijaly názvy po vzoru našich historických tradic (pluk Jana Husi, Jiřího z Poděbrad, Jana Žižky z Trocnova a Prokopa Velikého).

I po pádu carského režimu pokračovaly čs. legie v disciplinované činnosti. V rámci tzv. Kerenského ofenzívy se dostaly do zákopů ke Zborovu, kde 2. července 1917 svedly vítěznou bitvu s vojáky Rakouska-Uherska. V této bitvě proti sobě na obou stranách stanuli Čechoslováci.


Pokračování připravujeme...

 


Autor: Lukáš Lexa

Vytvořeno dne: 25.11.2013

TOPlist